Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

Standard BSP

BERNSKÝ SALAŠNICKÝ PES - BERNER SENNENHUND

 

FEDERATION CYNOLOGIQUE INTERNATIONALE

SECRET ARIAT GENERAL: 14.rue Léopold II. 6530 THUIN (Belgique)
F.C.I. Standard Nr. 45 /12.03.1993/ D

   Přeložil: MVDr. Jan Nesvadba
  
Země původu: Švýcarsko
  
Použití: původně hlídací, honácký a tažný pes na selských dvorech, dnes rodinný, mnohostranný pracovní pes.

Klasifikace FCI: SKUPINA 2 , pinčové, knírači, plemena molosoidní a švýcarští psi
Oddělení 3/ švýcarští salašničtí psi bez pracovní zkoušky

Krátký historický přehled: Bernský salašnický pes je selský pes starého původu, který byl chován v předalpských oblastech a částech švýcarského středozemí v okolí Bernu jako hlídací, honácký a tažný pes. Podle osady a hostince Dürrbach u Riggisbergu, kde se tento dlouhosrstý, tříbarevný selský pes obzvláště často vyskytoval, získal své původní jméno "dürrbachský pes" (německy "Dürrbächler").

Po předvedení takových psů na výstavách již v letech 1902, 1904 a 1907 se v listopadu 1907 spojilo několik chovatelů těchto psů z Burgdorfu s cílem chovat bernské salašnické psy jako čistou rasu. Založili "Švýcarský klub dürrbachských psů" a stanovili charakteristické znaky rasy. V roce 1910 bylo na jedné výstavě psů v Burgdorfu, na níž přivedlo své psy mnoho sedláků z okolí, vystaveno již 107 psů tohoto plemene.

Od té doby si rasa, nazývaná nyní v rámci ostatních švýcarských salašnických psů "bernský salašnický pes", rychle získávala příznivce v celém Švýcarsku a brzy i v sousedním Německu. Dnes je ?bernský salašnický pes? díky své atraktivní tříbarevnosti a své přizpůsobivosti známý a oblíbený jako rodinný pes v celém světě.

Celkový vzhled: dlouhosrstý, tříbarevný, více než středně velký, silný a pohyblivý pracovní pes se silnými končetinami, harmonický a vyrovnaný.
Důležitý poměr těla (formát): poměr výšky v kohoutku k délce těla je asi 9:10, spíše ve hřbetě a bedrech kratší 1, než dlouhý.
Charakter a chování (povaha): jistý, pozorný, bdělý a nebojácný v každodenních situacích, dobromyslný a přítulný v chování vůči důvěrně známým osobám, sebejistý a přátelský vůči cizím lidem, středního temperamentu, dobře ovladatelný.
Hlava
 silná. Lebka se jeví z profilu i zepředu mírně klenutá, vyznačený, ale ne příliš výrazný čelní sklon (stop), mírně znatelná, střední, čelní rýha, morda (krajina obličejová, partie nosu) silná, středně dlouhá, rovná.
čenich: černý.
pysky: málo vyvinuté 2 a přiléhající, s černými okraji.
chrup: úplný, silný, nůžkový skus.
oči: tmavohnědé, mandlového tvaru s dobře přiléhajícími víčky
uši: trojúhelníkové, lehce zaoblené, vysoko nasazené, středně velké v klidu ploše přiléhající.
krk: silný, svalnatý, středně dlouhý
Tělo: silné, kompaktní.
Hrudník: dosahuje až k loktům, široký s výrazným předhrudím, hrudní koš v průřezu široce oválný.
Hřbet: pevný, rovný.
Bederní partie: široká a silná.
Záď: mírně zaoblená.
Břicho: nevtažené
Ocas (prut): hustě osrstěný3, dosahující alespoň k hlezennímu kloubu, v klidu svěšený, v pohybu vznášející se na úrovni hřbetu, nebo nesený poněkud nad ním.
Končetiny:
PŘEDNÍ KONČETINY:
Celkově:
postavení spíše široké, při pohledu zepředu rovné a souběžné.
Lopatky: dlouhé, silné, šikmo uložené, s rameny tvoří ne příliš tupý úhel, přiléhající a dobře osvalené.
Nadprstí přední nohy: téměř kolmo postavené, pevné.
Tlapy: krátké, zakulacené a dobře uzavřené, prsty dobře klenuté.
ZADNÍ KONČETINY:
Celkově:
postavení při pohledu zezadu rovné, ne příliš úzké, nárty ani tlapy nesmějí být vtočené dovnitř, ani vytočené ven. Vlčí drápky (paspárky) musí být odstraněny.
Stehna: dosti dlouhá, při pohledu ze strany tvoří s bérci zřetelný úhel, široká, silná a dobře osvalená.
Hlezenní klouby: silné, dobře zaúhlené.
Chody: prostorné, vyrovnaný pohyb při všech druzích chodů, volný posun a dobrý kmih zadních končetin, v klusu při pohledu zepředu i zezadu přímočaré vedení končetin.
Osrstění:
Druh srsti: dlouhá, rovně splývavá nebo lehce zvlněná.
Zbarvení srsti: sytě černá základní barva se sytým hnědočerveným pálením na tvářích, nad očima, na všech čtyřech nohách a na hrudi a s bílými znaky na místech, jak je následovně uvedeno:

·                     čisté, symetrické, bílé znaky na hlavě:

·                     lysina, která se směrem k čenichu oboustranně rozšiřuje v bílé zbarvení mordy. Lysina nesmí nikdy sahat až k červenohnědým skvrnám nad očima, ale musí být od nich oddělena proužkem černé srsti. Bílé zbarvení mordy dosahuje nejvýš k ústním koutkům.

·                     bílá, přiměřeně široká průběžná kresba na hrdle a hrudi.

Žádoucí: bílé tlapky, bílá špička ocasu.
Tolerována: malá bílá skvrna na šíji, malá bílá skvrna v řitní krajině
Velikost:
Psi: kohoutková výška 64-70 cm, ideální 66-68 cm
Feny: kohoutková výška 58-66 cm, ideální 60-63 cm
Chyby:
Každá odchylka od výše uvedeného znění standartu je považována za chybu. Hodnocení chyb musí být přímo úměrné stupni odchylky a je třeba přitom brát v úvahu, do jaké míry je negativně ovlivněno to podstatné.

·                     jemná kostra

·                     předkus a podkus

·                     chybění jiných zubů než nanejvýš 2 P1 (nejmenších premolárů). Chybějící M3 se jako chyba nehodnotí

·                     entropium, ektropium

·                     prohnutý hřbet, přestavěná záď, klesající linie hřbetu

·                     stočený ocas, zalomený ocas (Knickrute)

·                     výrazně kudrnatá srst

Chyby v bílých znacích a barvě srsti:

·                     chybějící bílé znaky hlavy

·                     příliš široká lysina, nebo bílé zbarvení mordy, které zřetelně přesahuje přes koutky pysků

·                     velká bílá skvrna na šíji

·                     bílý límec kolem krku 4

·                     bílé znaky na předních nohou, které zřetelně přesahují nad polovici nadprstí (holínka)

·                     rušivá, asymetrická kresba na hlavě a hrudi

·                     černé skvrny a pruhy na bíle zbarvené hrudi

·                     nečisté bílé znaky (silně vystupující pigmentové skvrny)

·                     hnědý nebo rezavý nádech základní černé barvy

Povahové chyby:

·                     nejistá povaha (bázlivost)

·                     agresivita

Chyby vylučující z ocenění:

·                     rozštěp nosu

·                     modré oko, "břízové oko"? (tj. bíle nebo modře skvrnitá duhovka)

·                     hladkosrstý nebo krátkosrstý s podsadou (stockhaar)

·                     chybějící trojbarevnost

·                     jiná než černá barva srsti těla

Pozn.: psi musí mít dvě normálně vyvinutá varlata, která jsou zcela uložená v šourku.

Poznámky překladatele:
1) v originálu standardu, již v prvním vydání v roce 1907 bylo uvedeno doslovně "eher gedrungen als lang". Výraz "gedrungen" Je v překladu - nucený, stručný, ale také zavalitý, podsaditý, což v žádném případě nevystihuje, to, co je ve standardu slovem "gedrungen" myšleno. Proto je tento výraz opsán více slovy.
2) zde je chyba již v německém originálu standardu. Pysky nejsou a nemohou být černé, pouze jejich okraje, a to bezpodmínečně, musí černé být. Také výraz "pysky málo vyvinuté" není správný, ale tvůrce standardu, prof. Heim, již v roce 1910 chtěl zdůraznit, že pysky nesmí být příliš vyvinuté, tlusté a visící. Tím měl být také doložen názor prof. Heima, že bernský salašnický pes je samostatné plemeno, které nemá nic společného s bernardýnem, jak mnozí tvrdili.
3) v německém originálu je osrstění ocasu uvedeno jedním slovem "buschig", který může mít v překladu několik významů a to : košatý, hustý, křovinatý, chomáčovitý, přitom ani jeden výraz přesně neodpovídá. Pojem "buschige Rute" je vlastně směsí všech výrazů a znamená ocas po celé délce, ale i šířce stejnoměrně, hustě, spíše chomáčovitě osrstěný, na rozdíl od ocasu vlajkového, tedy s dlouhou, splývavou srstí na spodní straně ocasu, což u bernského salašnického psa hodnotíme jako vadu.
4) bílý límec na krku nemusí být uzavřený, i vysoce sahající bílé zbarvení krku je vadou.

Zdroj: Klub BSP!!!!